Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak se naučit hledat chyby (psaný projev)

Chyby, chyby, chyby,... Ačkoli se člověk snaží, stejně každému nějaká ta chyba nebo chybička uteče. Jak na to, abychom se naučili svoje chyby kontrolovat a příště je nedělat?

První věc, kterou si musíme uvědomit, je ta, že my (náš mozek) přesně víme, co chceme sdělit. Když pak nějak složíme věty, jsme přesvědčení, že předáváme přesně to sdělení, co máme v hlavě. Nám to všechno přece smysl dává.. Někdy ale bohužel to, co říkáme, nevypadá stejně jako to, co jsme říct chtěli. Pokud uděláme pár chyb, nic se neděje, ale každý chce přece být co nejlepší a znít jako rodilý mluvčí :-).

Jak tedy zjistit, kde děláme chyby, když nás nemá kdo zkontrolovat? 

CHYBY V PSANÍ:

Chyby v psaném projevu si zkontrolujeme jednodušeji, než v mluveném. Stačí projít větu po větě a zkontrolovat základní body:

1. Pořádek slov ve větě (word order): V angličtině je pořádek slov ve větě na rozdíl od češtiny dost zásadní, protože může změnit naprosto smysl věty (vzpomeňte si na "Lovec zabil medvěda." X "Lovce zabil medvěd.") Proto se při kontrole ptejte sami sebe:

- Je v každé mé větě podmět a sloveso? (v oznamovací větě podmět před slovesem; v otázce je pomocné sloveso (do, have, will) před podmětem; v případě slovesa "být" je toto sloveso také před podmětem)

- Je příslovečné určení času na konci nebo na začátku věty?

- Následuje předmět sloveso?

- Jsou frekvenční příslovce ve správné pozici? (usually, sometimes,.. - před významovým slovesem; v případě slovesa "být" za slovesem)

2. Správný čas sloves: Angličtina používá trochu jiné časy než čeština a opět platí, že smysl věty může špatně zvolená gramatická forma úplně změnit. Proto se ptejte:

- Odehrává se děj věty v přítomnosti?     

--> je to aktivita odehrávající se právě teď (now, at the moment) ==> přítomný čas průběhový                                                   

--> je to děj, který se opakuje (every day, usually, sometimes,..) nebo stálá pravda (Země obíhá kolem Slunce) ==> přítomný čas prostý

- Odehrává se děj věty v minulosti?     

--> je to děj přerušený jiným dějem; děj odehrávající se v přesný čas ==> minulý čas průběhový                                                 

--> je to děj, který proběhl jednorázově nebo opakovaně v minulosti, která je ukončená; jsou to děje, které následovaly po sobě ==> minulý čas prostý                                                               

--> je to děj, který má něco společného s přítomností? - jsou to zkušenosti, neukončený děj, nedávný děj, nějaká změna oproti minulosti ==> předpřítomný čas

- Bude se děj teprve odehrávat v budoucnosti?

--> jde o předpověď, náhlý nápad, nabídku, která mě napadne v téhle chvíli ==> will                                                                               

--> jde o plán nebo o něco, o čem jsme už měli možnost přemýšlet, rozhodovat se o tom; popisuji předzvěst nějakého děje, který se velmi pravděpodobně stane, protože momentální situace nám poskytuje informace, že to tak bude (černé mraky - bude pršet) ==> going to 

--> jde o předem připravené aktivity, o kterých na 99% víme, že se stanou (např. máme koupené lístky nebo víme, že máme sjednanou schůzku) ==> přítomný čas průběhový (a ve většině případů přidáme i časové určení v budoucnosti)

3. správný tvar sloves: V minulém bodě jsme zkontrolovali, zda máme slovesa ve správných časech. Teď ještě musíme zkontrolovat, zda je máme ve správném tvaru. Nebudu tady vypisovat všechny případy, uvedu jen jeden příklad:

- v bodě dva jsem zkontroloval(a), že je ve větě předpřítomný čas, takže teď se ujistím, že tam mám pomocné sloveso "have" ve správném tvaru (ve 3.os.j.č. bude "has", v ostatních případech "have") a významové sloveso ve 3. tvaru (pravidelné sloveso má koncovku -(e)d, nepravidelné má tvar podle tabulky /kterou mám samozřejmě v hlavě a znám zpaměti/)

4. členy: Členy jsou v angličtině důležité, i když si hodně lidí myslí, že je to jen pár zbytečných písmenek. Ten, kdo nás poslouchá, potřebuje vědět, jestli mluvíme o něčem konkrétním nebo popisujeme něco nového. Proto se při kontrole ptáme:

- Mají všechna počitatelná podstatná jména člen?

--> zmiňujeme něco poprvé ==> neurčitý člen (! pozor, v množném čísle neurčitý člen nedáváme !)                                                                                 

-->  mluvíme o něčem, co už jsme zmínili nebo je to jen jedna věc (ať už v dané situaci - třeba jedna zahrada, jedna lednička v domě; nebo obecně - pouze jedna Země, Slunce,..) ==> určitý člen

5. předložky: Pro kontrolu předložek doporučuji ptát se, jestli je to předložka spojená s časem nebo místem. Časové byste měli zvládat s přehledem, s místními je to složitější, protože existují výjimky, ale i tak alespoň ty základní byste si měli být schopní zkontrolovat sami.

 

Tento postup berte jako návod, jak se naučit kontrolovat sami sebe, abyste se mohli zlepšovat a nemuseli spoléhat na někoho dalšího (učitele, rodiče, kamarády, doučující,..). Uvedla jsem jen základní body, kterých je dobré se držet. Pokud zvládnete psaní a kontrolu jednoduchých vět v základní gramatice, nebude vám dělat problémy posunout se dál a umět si kontrolovat i další gramatiku (modální slovesa, kondicionály, atd.)

V tomto článku jsme si rozebrali chyby gramatické. Při psaní je ale důležité dávat pozor také na správnou strukturu, členění na odstavce a návaznost informací.