Disagreeing (Já ano. Já ne.)
Pokud v rozhovoru chceme vyjádřit nesouhlas s nějakým tvrzením a sdělit JÁ NE nebo JÁ ANO, použijeme opět známé pravidlo:
Po podmětu následuje:
- pomocné sloveso, pokud se ve větě vyskytuje, ve správném tvaru a čase
př. I'm going to wait here. - I am not. (Počkám tady. - Já ne.)
Susan can swim. - I can't.
We haven't been there. - Oh, we have. (My jsme tam nebyli. - My ano.)
- sloveso "být", pokud se ve větě vyskytuje, ve správném tvaru a čase
př. She was at home. - I wasn't.
- sloveso "do", pokud je ve větě pouze významové sloveso (a žádné pomocné) a není to sloveso "být", opět ve správném tvaru a čase
př. Paul lives in Madrid. - I don't.
I don't like cheese. - Oh, I do.
They went to Paris. - We didn't.
Podmětem nemusí být pouze zájmeno.
př. Sofia can't sing. - Viky can. (Sofia neumí zpívat. - Viky ano.)
My dog likes swimming. - My dog doesn't.